Vážení čtenáři,

vítejte na stránkách nově zřízeného pravoslavného občasníku.
Zároveň Vám s velkým opožděním a omluvou přejeme do r. 2009 POKOJ LIDEM, DOBRÁ VŮLE.

Naše první informace se týká knihy Pavla Marka a Volodymyra Burehy - Pravoslavní v Československu v letech 1918–1942
Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.
 

  • Pravoslavní v Československu v letech 1918–1942
  • Nakladatel: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)
  • ISBN: 978-80-7325-171-0, EAN: 9788073251710
  • Formát: 532 stran, 20x14,5cm, česky, brožovaná vazba
  • Rok vydání: 2008 (2. vydání)
Dedikace knihy zní: Práce vychází v předvečer 50. výročí úmrtí ARCIBISKUPA SAVVATIJE (14. 11. 1959) ...
 
Poprvé v histografii týkající se naší pravoslavné církve je zde použito archívu arcibiskupa Savvatije v konfrontaci s polopravdami a nepravdami zkreslujícími tuto významnou osobnost.

Dovolte, abychom uveřejnili alespoň některá základní fakta:

 

Pravoslavný od kolébky, vzdělán ve sv. Pravoslaví na Svaté Rusi, povolán do Prahy.

Archiepiskop Pražský a celého Československa Savvatij (občanským jménem Antonín Jindřich Vrabec se narodil 3. února 1880 v Praze na Žižkově. Jeho rodiče Václav Vrabec – hodinář a jeho manželka Hedvika rozená Raddová přijali pravoslaví již před válkou.
Antonín Jindřich navštěvoval českou reálnou školu v Karlíně.

R. 1900 – odešel do Ruska a vstoupil do 4. ročníku duchovního semináře v Ufě (Duchovní seminář je vyšší střední duchovní škola pro výchovu kněžstva. Má celkem deset tříd.).

R. 1902 – ještě za studií byl postřižen na mnicha se jménem Savvatij a zároveň vysvěcen na hierodiakona.

R. 1903 (srpen) – po ukončení semináře postoupil na vysoké bohoslovecké učení – Duchovní akademii v Kyjevě.

R. 1907 (duben) – vysvěcen na hieromonacha (mnicha-kněze)

R. 1907 (červen) – ukončil Duchovní akademii s hodností kandidáta bohosloví (odpovídá našemu doktorátu.
Jeho absolventkou prací je „Svatý Prokop a počátky mnišství v Čechách“ (v archívu Kyjevopečorské Lávry).

R. 1907 (září) – ustanoven českým kazatelem-misionářem pro Volyňskou eparchii.

R. 1909 (duben) – ustanoven zástupcem ředitele duchovního učiliště v Klevani na Volyni.

R. 1909 (květen) – vyznamenán zlatým náprsním křížem.

R. 1911 (listopad) – ustanoven ředitelem duchovního učiliště v Klevani a povýšen v hodnost igumena.

R. 1914 (květen) – povýšen do hodnosti archimandrity.

V posledních letech války archimandrita Savvatij působil současně jako misionář v českém vojsku na Volyni).

Savvatij
 

R. 1917 (2. /15. února) – na pozvání pozdějšího plukovníka Švece navštívil 1. a 2. české pluky, které stály za Sarnami ve vsích Remčice a Cepeviče. Po sv. liturgii, kterou sloužil česky, odevzdal českým vojákům, kteří dříve přijali pravoslaví křížky a požehnal oba pluky ikonou Přesvaté Bohorodice Počajevské (kopie). Dnes se tato ikona nalézá v Legionářském muzeu v Praze-Tróji.

R. 1919 – Archimandrita Savvatij byl vyznamenán čestným přípisem Nejsv. Patriarchy Moskevského a celého Ruska Tichona (kanonizován, svátek sv. Tichona (7. 4.)

R. 1919 (3. /16. prosince) – ustanoven igumenem monastýru v Mělcích na Volyni.

R. 1920 (28.5/10.6.) – ustanoven zástupcem biskupa (administrátorem v Korelském újezdě Volyňské eparchii.

R. 1920 (15. /28. prosince) – ustanoven rektorem Cholmského duchovního semináře.

Během svého pobytu v ruských službách působil arcibiskup Savvatij 14 let jako kněz a učitel na Volyni. Ve slovanském duchu vychovával své žáky i české vojsko a povzbuzoval je v nutnosti odboje proti Němcům.

R. 1921 – byl povolán do vlasti představiteli pravoslavné církve. Do Prahy přijel 30. října 1921.

 

Přípis Patriarchy a Synodu Cařihradské Církve České Náboženské Obci Pravoslavné v Praze z března 1923, č. 1134.

                        Překlad z řeckého. 

MELETIOS,

Boží Milostí Archiepiskop Cařihradský, Nového Říma, Oekumenický Patriarch.

Čís.prot.1134.

                        Pravoslavné obci v městě Praze, a všem pravoslavným křesťanům, kněžím a laikům – Apoštolské požehnání.

                        Archimandritu Sawatia, poslaného k nám od obce Pražské, aby rukopoložením byl posvěcen na Episkopa, se ctí přijavše a podrobivše ho zkoumání volby našimi Metropolity a hodným Archierejství ho shledavše, posvětili jsme jej vzýváním Božské Milosti při patriarší a synodské Liturgii včetně navštíveném chrámě minulé neděle, čtvrtého tohoto měsíce, za Archiepiskopa Pražského a celého Československa. 

                        Zvěstujíce tímto svým otcovským listem toto vysvěcení všemu pravoslavnému  kněžstvu a lidu bydlícímu v hranicích Bohem chráněného Československa, užíváme této příležitosti, abychom požehnali celé kněžstvo pravoslavného Československa i lid, a abychom mu přáli všechno dobré, co slibuje Bůh těm, kdož jej milují a zachovávají Jeho přikázání a abychom také projevili radost, kterou máme ve svém srdci, pro znovunavázán starých svazků Vaší Země s Přesvatým Aapostloským  a Patriarším Prestolem  Cařihradským. Neboť z něho vyšli, byli vysláni k Vašim otcům svatí mužové Cyrillos a Methodios a od něho, přijav Methodios episkopskou hodnost, byl pastýřem vašich otců jako Episkop Moravský. Vzpomenuvše si na tyto duchovní svazky nyní, kdy Milostí Boží Vaše země stala se státem svobodným, založeným na základech rovnosti a svobody osob a náboženských společností, přišli jste k Patriaršímu Ptrestolu Cařihradskému, jako duchovní matce, spravedlivě od ní žádajíce, aby povinně pečovala o Vás, jako o své děti. 

                        My pak učinivše tuto událost podkladem velikého díkůčinění Bohu, nejenom jsme obdarovali Vašeho vyvolence SAWATIA vysokou hodností Archiepiskopskou, nýbrž také zabezpečili jsme listem Patriarším a Synodským nový stav Pravoslavné církve v Československu tak, aby Pravoslaví mohlo bez úrazu nastoupit cestu k úspěchům v požehnané Republice Československé, neboť věříme v Pánu Ježíši, že stane-li se tato i ve Vašem životě osobním i společenském, že oprávnění jsme očekávati, že bude přijato s velikou úctou a že mu bude dána přednost ve Vaší zemi. Svobodný pak život Vaší země požehnaný s hůry, uvádí lidu v ní na paměť podání, jimž otcové jeho byli vyučeni ústy velikých učitelů všech Slovanských národů, kteří vyšli z Cařihradu, míníme přesvaté Cyrilla a Methodia, na jejichž prosby uděluje Nebeský Otec své dary celé Pravoslavné Církvi v Československu a celému národu Československému, Milostí Jednorozeného Svého Syna Spasitele našeho požehnaného na věky věků.

                        V Cařihradě, v měsíci březnu 1923.

                        MELETIOS,
                        Boží Milostí Archiepiskop Cařihradský, Nového Říma, Ekumenický Patriarch, rozhoduje v. r.

Metropolit Caesareae Nikolaos v. r.
Metropolit Chaldekonu Gregorios v. r.
Metropolit Koryce Joachim v. r.
Metropolit Dyrrhachie Jakob v. r.
Metropolit Nikeae Vasilios v. r.
Metropolit Rodu Apostolos v. r.
Metropolit Velegradu Joachim v. r.
Metropolit Varny Nikodemos v. r.

 
Poněvadž k jedné z nejdůležitějších pomocných věd historických patří kritika pramenů  (již staří Římané prosazovali při posouzení historické pravdy, aby byly slyšeny obě strany), pokusíme se Vám v dalších vstupech nechat zaznít fakta té druhé ač doposud neslyšené , přece pošpiněné strany.

Sestra Jana