SKANDÁL V CÍRKVI

Pod tímto názvem byl odvysílán na TV NOVA skandální pořad osočující metropolitu pravoslavné církve z různých přestupků a hříchů. Ti, kteří jsou více či méně obeznámeni s problémy, jichž se udání týká, by navrhovali výstižnější název:

SPIKNUTÍ BÝVALÝCH ESTÉBÁKŮ A SOUČASNÝCH DEFRAUDANTŮ.


Materiály opravňující tento název budou postupně zveřejňovány.

Celou aféru otevřela Ukrajinka Raptsunová několikastránkovým dopisem (kdopak jí ho asi sepsal, když neumí pořádně česky?), v němž obviňuje metropolitu Kryštofa ze sexuálních útoků na svoji osobu. Patrně pozapomněla ve své nestoudnosti na to, že existují svědci, kteří na poutích s nechutí sledovali, jak svými pozornostmi obtěžovala vladyku Kryštofa, neustále za ním doslova lezla, až ji musely přítelkyně z Karpat napomínat, že takové chování k církevním osobám je značně nevhodné. Poplakala si a ve svých vášnivých výstupech pokračovala. Na jedné z těchto poutí byl přítomen i její manžel, který se k tomu choval nepochopitelně netečně. Zdálo se, že ji v dobývání arcibiskupovy přízně podporuje v očekávání vlastního prospěchu.

„Cudnost" Ukrajinky Raptsunové je čerstvého data, přesněji po ekonomických restrikcích způsobených změnou vztahu státu k církvi. Po odluce státu od církve každá eparchie hospodaří samostatně a v důsledku optimalizace hospodaření tak přišla jmenovaná o dobře placené místo. Protože nelze hovořit o tak závažných problémech bez důkazů, budeme pod stejným názvem SKANDÁL V CÍRKVI pokračovat v dalším zveřejňování dokumentů této kauzy.

Pod čarou jen několik slov k otevřenému dopisu j. p. biskupa Jáchyma:

a/ S dojemným tónem horoucí lásky k metropolitovi Kryštofovi už málo koresponduje zmínka o možném lynčování dotyčného v Mikulčicích.

b/ Metropolitu může soudit a zbavovat funkce jen mezinárodní Posvátný Synod

c/ Obavy z neúčasti zástupců řecké pravoslavné církve pramení ze snahy skandalizovat metropolitu Kryštofa v mezinárodním měřítku, aniž by případ byl soudně ukončen uvnitř Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska.

V Brně, 7. 4. 2013 sestra Jana


…SKANDÁL V CÍRKVI (2)

Z usnesení mimořádného zasedání posvátného Synodu pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, Olomouc 3. 4. 2013:

 … Do té doby přebírá všechny funkce statutárního zástupce Pravoslavné církve v českých zemích a pražské eparchie arcibiskup Simeon…

To znamená do doby očištění metropolity z pomluv a nactiutrhání. Kdo je to vlastně arcibiskup Simeon (Radivoj Jakovlevič)? Důstojný stařec s neuhasínajícím úsměvem na rtech, který vydává knihy s krásnými povídkami a kázáními, jež by mu mohl každý kněz závidět. Člověk, jenž dětinsky věří v „proroctví“ JUDr. Františka Rodra z křišťálové koule (o dotyčném podrobněji v dalším pokračování), člověk, který se těší, že si tady pobude ještě 6 let, neboť mu to otec František „vyvěštil.“ Neskrývá se snad za jeho úsměvem a zdánlivou naivitou něco jiného? Proč se nechává použít (nebo zneužít) v problémech skandalizujících církev, s to už podruhé s blížící se Svatou Paschou. (Před rokem se snažil vysvětit „umělce“ K. Votýpku, který namaloval ukřižovanou ženu a polonahou Marii Magdalenu pod křížem).

Kdo je to vlastně arcibiskup Simeon (Radivoj Jakovlevič)? Archiv STB:

 Simeon

V pražské eparchii prý převezme metropolitovi funkce kněz Jaroslav Šuvarský… Nemohu se ubránit tomu, že i v této vážné, ba smutné situaci mi zazněla v myšlenkách píseň „Jára intrikán“, která je v církvi všeobecně známá. Ale raději opět nahlédněme do archivu STB.

Šuvarský

Neměli by se tito lidé zamyslet nad Kristovým: „Kdo bez viny, hoď kamenem“?

V Brně, 10. 4. 2013 sestra Jana


…SKANDÁL V CÍRKVI (3)

Metropolita Kryštof abdikoval Vedla ho k tomu křesťanská pokora, která velí: „Když tě někdo uhodí do tváře, nastav mu i druhou…! Nechtěl v období blížící se Svaté Paschy poškozovat církev skandálními útoky spiklenců, které před jinoslavnými a nevěřícími zpochybňují nejen osobu metropolitovu, ale celou pravoslavnou církev.

A útoky sílily. Spiklenci se neštítili ničeho. Ani „generálky,“ která proběhla 11. 4. v Olomouci, na níž hlavní slovo měl biskup Joakim, ředitel Pravoslavné akademie Mgr. Roman Juriga a manžel „znásilňované“ Ukrajinky Rapsunové, kterého teprve nyní po 10 letech začaly tlačit parohy. Prý bylo při generálce veselo a plno smíchu…

Teprve po této důkladné přípravě následovalo oficiální jednání 12. 4. 2013 rovněž v Olomouci… Oč vlastně skandalistům jde? Metropolita Kryštof je jen vhodná záminka k boji o post hierarchy a státní peníze převedené restitucemi na církev.

Celá kauza se mi jeví jako situace v 15. století, k níž podotkl můj milovaný sv. Mistr Jan Hus: „Psi se o kost (myšleno majetek) hryžou, vezmi kost a přestanou.“

Aby i slovenská část církve měla podíl na zajímavém „dárku“ k metropolitovým 60. narozeninám, pospíchal arcibiskup Juraj (Rudolf Stránský) s udáním za patriarchou Bartolomějem. To pak před svými „spolubojovníky za očistu církve“ zapřel. Lhal? Lež je přece atributem ďáblovým!

Arcibiskup michalovsko-košický Juraj měl boj o čistotu církve zahájit ve vlastní eparchii, kde byl přijat s nedůvěrou a svými zmatky a arogantním chováním si vysloužil i to, že mu věřící „vyprášili kožich“ – pardon rjasu…

Nic nového pod sluncem. Z církevních dějin je známo, že sv. Jan Zlatoústý, jehož sv. liturgii dodnes v pravoslavné církvi sloužíme, byl za své zásluhy o církev tak napadán, že pro svou pokoru zemřel ve vyhnanství.

A sv. Nektarios Eginský – metropolita pentapolský po celoživotních ústrcích byl lživě obviněn z toho, že má se svými duchovními dcerami nemanželské děti, které jako nemluvňata vraždí… Za oba jmenované světce se postavila pastva a věřící v obhajobě svých archijerejů dosahovali značných úspěchů….

Ani já jsem „neabdikovala“… Minule jsem slíbila, že trošku představím účastníky spiknutí a ukážu oprávněnost druhého názvu našeho pojednání. Tedy dále k bývalým estébákům.

Nejvýznamnější z nich, duše celého „komplotu“ je herr Eugen Sigismund Freimann. Dokonce vyhrožoval, že přiveze autobus lidí, kteří budou před kamerami v Mikulčicích metropolitu lynčovat. Nepochybuji o tom, že neblufoval, neboť v kalných vodách, v nichž je zvyklý lovit, by určitě tyto lidi získal. Ale není náhodou vyhrožování trestné? Jelikož je rozvratná činnost herr Freimanna v pravoslavné církvi mnohostranná, seznámíme se prozatím jen s částí jeho aktivit:

MfD: Známý pravoslavný kněz Freimann prý musí opustit Teplice kvůli poškození pověsti církve Archiv zpráv / juml / ČTK / 28. ledna 2006 1:00 Ústí nad Labem

- Známý pravoslavný kněz Evžen Freimann zřejmě bude muset ukončit své působení v Teplicích. Církevní soud pravoslavné církve, takzvaná Eparchiální komise, totiž rozhodl o jeho přeložení z lázeňského města. Důvodem je podle dnešního severočeského vydání Mladé fronty Dnes (MfD) to, že kněz poškodil dobrou pověst církve. Freimann popírá, že se něčeho dopustil. Deník připomíná, že v poslední době se jméno kněze v médiích skloňovalo hlavně kvůli soudu, který řeší jeho okradení. Zloděj se hájí tím, že po něm chtěl Freimann sex. Kněz se chtěl také zaručit za Sergeje Onyskiva, který byl obžalován z kuplířství, napsal list.

Rytířský řád svatého Konstantina a Heleny Současným velmistrem je Evžen Freimann, který je údajně knížetem Eugen von Freimann - Geyersnburg (toto knížectví není uvedeno v celoevropském přehledu šlechtických titulů Neuer Siebmacher, Siebmachers großes und allgemeines Wappenbuch ani v Gothajském Almanachu).

K svatému pravoslaví Freimann konvertoval roku 1996. Předtím působil v římskokatolické církvi, v níž jako významný člen STB udával členy litoměřické kapituly.

O tom příště.

V Brně, 15. 4. 2013 sestra Jana


…SKANDÁL V CÍRKVI (4)

 Minule jsme se jen okrajově zmínili o aktivitách „rytíře velmistra“ von Freimanna. Brzy se k němu vrátíme. Aby naše stránky nebyly zaměřeny pouze na bývalé estébáky, pohleďme také trochu do současnosti.

Pro milovníky hororů z televize NOVA najdeme v našem případě i trochu metafyziky. Zde by nám mohl půjčit svého „věštce“ psychotronika otce Františka, vladyka Simeon. Možná, že by pak bylo srozumitelnější kolísání vztahů Mgr. Romana Jurigy – statečného rodáka z Čachtic – k osobě emeritního metropolity Kryštofa.

Možná, že známky bezcharakternosti a krvelačnosti pana Jurigy jsou omluvitelné místem jeho narození. Alžběta Báthoryčka – všeobecně známá čachtická paní – snad ohrožuje výpary z čachtického hradu i ty, kteří se o mnoho let později narodili v podhradí…. Ale vysvětlení, proč ředitel Pravoslavné akademie Mgr. R. Juriga před lety jásal nad tím, že metropolitou je vladyka Kryštof, nikoliv vladyka Jan, a nyní jásá nad abdikací metropolity, k níž přispěl víc, než mnozí jiní, toto vysvětlení je možné i bez metafyziky…. Pan Juriga je stále bez peněz. Nejen, že ho platí můj archijerej – štědrý arcibiskup Simeon jako kněze, ač jím nikdy nebyl a nebude, nejen, že si půjčuje, kde se dá a většinou nevrací, nejen, že si „půjčil“ z pokladny Pravoslavné akademie, což při revizi vyšlo najevo (příloha na konci)

Zařídil si také podle četných vzorů typ romské rodiny: manželé jsou rozvedeni a žena – samoživitelka – živí jinak normálně fungující rodinu s dětmi. Zda je to okrádání státu nechávám k zamyšlení. Jelikož krásná a bez ironie statečná manželka pana Jurigy přišla v důsledku reorganizace v hospodaření církve o dobře placené místo, stejně tak jako „cudná“ Ukrajinka Rapsunová, hledá si místo uklízečky a prozatím žije na podpoře, protože pan Juriga nikdy nedovedl své pěkné a inteligentní syny uživit. A zde máme důvod k nenávisti k emeritrnímu metropolitovi, který přitom výpovědi obou postižených žen nezavinil.

V Brně, 17. 4. 2013 sestra Jana

 Audit Audit Audit


Církevní skandál aneb spiknutí bývalých estébáků, současných defraudantů a sexuálně zajímavě orientovaných kněží…

Víte, že Xenie Raptsunová své udání odvolala dopisem rozeslaným po celé církvi a celou kauzu nazvala také spiknutím?

Uvedla i jeho vůdce, kteří ji do spiknutí vtáhli, a pomohli jí sepsat dopis, v němž obvinila metropolitu Kryštofa z hříchu.

Kteří to byli? Když se dívám, na jejich jména, vidím, že asi začnu s otcem Františkem bojovat o místo církevnho „věštce“ (Ale budu umět zacházet s křišťálovou koulí?) Spletla jsem se jen v pořadí spiklenců:

Můj názor byl: von Freimann, vladyka Simeon, otec Šuvarský a ve skutečnosti je to vladyka Simeon, o. Šuvarský a herr Freimann…

A jejich věrný přívrženec a poskok asketicky vyhlížející vladyka Joakim…

Z obrazovky internetu se na mne usmívá vladyka Simeon. Dokonce dvakrát. Ten hřejivý úsměv znám. Takovým úsměvem si podmanil dánský lid bratrovrah Claudius, když nečestně získal trůn. Jste většinou mnohem mladší než já. Patrně jste neviděli v roce 1944 zfilmovanou Shakespearovu tragédií Hamlet Prince of Danemark s vynikajícím Lawrencem Olivierem v hlavní roli. Já jsem ji viděla jako studentka (čili hodně dávno) několikrát. Ale nezoufejte. Film je v přístupném archivu, stejně jako estébácká činnost prominentů spiknutí…

A úsměv dánského krále je nezapomenutelný… Ale my máme jiné starosti než Shakespearovy tragédie.

Možná se vám zdají moje informace o vůdcích a účastnících spiknutí podrobné (a slibuji Vám, že budou ještě podrobnější). Ovšem ujišťuji Vás, že jsou samozřejmě historicky autentické. Jak jsem se k nim dostala? V době, kdy byl metropolitou vladyka Dorotej, jsem dva roky žila v monastýru Přesvaté Bohorodice ve Vilémově pod vedením matky starice (igumenky) Akakie a jí svěřených monašek z rumunského Varateku. Tato malá misie mně pomáhala modlitbami, postem a studiem duchovní literatury proniknout hlouběji do krásného svatého pravoslaví. Já jsem jim na oplátku pomáhala proniknout do „tajů“ českého jazyka. Mimo této činnosti jsem jako členka Pravoslavné akademie pomáhala při vydávání duchovní literatury (překlady, korektury aj.) Prozíravě jsem se nenechala postřihnout na monašku. Laskavý svatý metropolita Dorotej zemřel a monastýru se „zmocnil“ tehdy Biskup Simeon. Svou moravskou kariéru začal vyhazováním kněží, pomluvou vladyky Doroteje jako zlého člověka a „žabomyší válkou“ s monaškami ve vilémovském monastýru, která vedla k jejich návratu do Rumunska. S hlubokou „znalostí“ pravoslavné věrouky změnil monastýru typikon a děvčatům, pro něž si do Rumunska zajel, doporučil, aby se vdaly…

Hlubokou znalost charakteru biskupa Simeona jsem získala tím, že jsem několik let byla korektorkou (a na počátku iniciátorkou – hovoří se o tom v knize Doteky odjinud, r. 2000) vladykových knih. Snažila jsem se pochopit rozpor mezi křehkostí a duchovní krásou knih a tvrdostí jejich autora, který stále proti někomu „vyjížděl na válečnou stezku“. Nejčastěji proti tehdejšímu arcibiskupovi. Proč? Otec František totiž věštil tehdejšímu biskupovi Simeonovi, že bude arcibiskupem…

Při jednom takovém „nájezdu“ jsem porušila svou křesťanskou pokoru a řekla jsem mu: „Vladyko Simeone, Vy máte sice světlo na rtech, ale tmu v duši.“ Od té doby mám zákaz vstupu do vilémovského monastýru, v němž přežívají ještě stopy mého sponzorování (např. sluneční baterie na střeše). Proč nyní vladyka Simeon si pospíšil získat mátušku Raptsunovou k sepsání hanebného dopisu, s nímž jí jako zdatný literát pomáhal? Proč vystoupil nyní v období blížící se Sv. Paschy proti svému nejbližšímu spolubratrovi, když nastává období, kdy „druh druha obejmeme? Opět je nevinen jako vždy a může se dále sladce usmívat…

Zavinil to jeho žrec kněz-psychotronik otec František, který mu předpověděl ještě 6 let života. A tu si vladyka Simeon pomyslil, že přeci být příštích 6 let metropolitou by jistě stálo za to… Pak mu bude 92 let. Ale někteří bystřejší pozorovatelé už před několika lety říkali o arcibiskupovi Simeonovi:

Jak se do tohoto pozoruhodného panoptika zapletl tichý, plachý biskup Joakim? Chce dokázat svému chlebodárcovi, že není úplně nevzdělaný, aspoň v intrikách. Vladyka Simeon ho totiž stále nechtěl vysvětit s argumentem, že nemá vzdělání. Oponovala jsem mu, že galilejští rybáři byli také nevzdělaní. Vysvěcení biskupa Joakima nakonec prosadil Vladyka Kryštof. Tenkrát netušil, že se jednou tento nenápadný jinoch spojí s největšími vředy na těle Kristově proti němu. Církev je přece tělo Kristovo a i bez našich spiklenců je na něm dost ran.

Křivopřísežník biskup Joakim znovu rozvířil uklidňující se hladinu těsně před Svatou Paschou.

Proč křivopřísežník? Protože přísahal poslušnost svému světiteli nynějšímu metropolitovi Kryštofovi a nyní rozesílá na všechny strany rozkazy, aby kněží vladyku Kryštofa neposlouchali.

Co si máme myslet ať jerejové nebo věřící o tomto „mnichovi“ a jeho pokoře? Chce být snad nakonec sám bez teologického vzdělání a při své chabé inteligenci metropolitou?

 

V Brně, 18. 4. 2013 sestra Jana


…Skandál v církvi (6)

Koupil diplom v Užhorodě…

KDO? Představte si, že Rudolf Stránský – arcibiskup michalovsko-košický „Juraj“!

Tohoto ješitného domýšlivého chlapečka znám od jeho 12 let. Vždy jsem se mylně domnívala, že je studijní typ. Vedly mne k tomu mé 33leté pedagogické zkušenosti. Nebyla bych věřila, že musí získat diplom podvodem…

Tedy další „čekatel“ na uvolněné místo metropolity je podvodník.

Spolu s křivopřísežníkem biskupem Joakimem pokračují v boji, který měl být dávno doznáním Xenie Raptsunové ukončen.

A takoví lidé – vlastně oba nedouci – mají řídit a ve světě zastupovat a reprezentovat naši církev?!

V Brně, 25. 4. 2013 sestra Jana

 

…Skandál v církvi (7)

Na pražské eparchii začaly čistky.

Řídí je zkušený čistič „Jára intrikán“ – trojnásobný spolupracovník STB – Jaroslav Šuvarský.

Jde mu to dobře neboť, má mnohaletou praxi.

Jako agent pomáhal komunistickému režimu v čistkách od nepřátel socialismu.

Zatímco průměrný občan nemohl za železnou oponu vystrčit ani špičku nosu, Jára se za své značné „zásluhy“ pohyboval po celém kapitalistickém světě. „Od nuncia po Vatikán, všude byl a všude znám…“, praví se v oné už jednou citované písni…

Nyní se potřebuje obklopit lidmi sobě podobnými. O čestné a pracovité nestojí.

Má totiž ještě jednu slabost – alkohol…

Na Kladenské ulici, kde bydlí, ho moji známí často viděli ve stavu, kdy byl „nesen“ domů.

Uvěřila jsem tomu, až jsem se na vlastní oči přesvědčila, že moji přátelé nelhali ani nepřeháněli. Viděla jsem ho v onom stavu na pouti v Srbsku.

Vybral si výborného „parťáka“ mnicha Krupicu. Těm spolu určitě nebude smutno! Netušila jsem tehdy, jak mně poznání tohoto pijana bude jednou užitečné.

Při svém studiu v archivu monastýru v Mostě jsem netrpělivě vyslechla sousedy, kteří si stěžovali na hlučné flámy, které Marek Krupica v monastýru pořádá. Některé ženy pak u onoho „mnicha“ zůstávaly přes noc.

Nedbám na lidské řeči. Raději usuzuji podle toho, co sama vidím.

A viděla jsem toho na pouti v Řecku věru dost.

Marek Krupica pil se svými kamarádkami vzadu v autobusu celou dobu tam i zpět. Jedna trochu dříve narozená měla z toho srdeční záchvat…

Dalšího dne jsem v časných ranních hodinách šla s přítelkyní Natálkou ke zpovědi.

U brány monastýru nás čekal „mnich“ Krupica s načatou půllitrovou láhví hanácké vodky a přál si, abychom mu připily. Už se mírně potácel. Když jsme odmítly, dopil láhev sám. Pohodil ji prázdnou před monastýrem…

Jindy se válel ve slipech sotva zakrývajících jeho „hanbu“ (jak praví Bible), a to poblíž chodníku u moře, kde chodily proudy lidí…

Zkrátka představitel církve a Járův kamarád. Lepšího si opravdu nemohl vybrat…

Lustrační materiály naskenujeme a zveřejníme v dalších vstupech…

V Brně, 29. 4. 2013 sestra Jana

 

…Skandál v církvi (8)

aneb bývalí estébáci chtějí vysvětit bývalého estébáka na biskupa!

 

Víte, že rytíř velmistr von Freimann byl igumenem Izaijášem (Igor Slaninka) postřižen na monacha, aniž byl určitý čas v monastýru v Mostě jako poslušnik? Farář prý nemusí…

Víte, kdo požehnal a podepsal jeho postřižení? Arcibiskup Simeon. Přitom mně to do telefonu zapřel! Proto vám poskytnu ještě několik informací o našem novém „mnichovi.“

Jak se asi bude jmenovat? Slušelo by mu jméno Jidáš Iškariotský (jemu nebo nebo arcibiskupu Simeonovi?) Herr Freimann je v archivu STB označen jako A – Agent vědomý spolupracovník STB.

 Freimann

 Freimann 


V Brně, 7. 5. 2013 sestra Jana

…Skandál v církvi (9) aneb manželé Raptsunovi byli dokonale sehraní…

„Otče“ Erneste Raptsune,

Konečně jsem se dopídila toho, proč jste se na pouti v Řecku stavěl ke svému skandálnímu chování své manželky laxně:

a) věděl jste, že je vyzývavá a „přítulná“ k mnohým jedincům opačného pohlaví v církvi a zvykl jste si na to,

b) počítal jste s tím, že perspektivní přátelství arcibiskupa Vám při Vašich minimálních schopnostech „půjde k duhu“ (ostatně takové státní občanství také není k zahození…)

c) a vděčil jste manželce za to, že Vám koupila diplom.

Nemyslíte si, že máme vlastních darebáků v církvi dost a nemusíme si je „půjčovat“ z Ukrajiny? Nechcete rozvíjet svůj „skandálový syndrom“ raději doma? Ale tam by Vás vladyka metropolita Vladimír brzy vyhodil. Korunu své nestoudnosti jste nasadil zneužitím soukromého rozhovoru s nemocnou dcerou v. metropolity Kateřinou, který jste si nahrál a jako pes kost přinesl svým „sponzorům“ na generálce v Olomouci 11. 4. 2013. To byl bonbónek pro spiklence: estébáky a defraudanty! To se nasmáli! Přímo je slyším: bouřlivý řehot defraudanta Jurigy, ozvučený úsměv arcibiskupa Simeona a chechot ostatních „posvátných“ účastníků „kostnického koncilu“, který se po nácviku konal o den později.

Ani trochu se nestydíte za své „duchovní“ působení v cizí zemi?

Vaše chování mi vzdáleně připomíná chování jiného zamindrákovaného polo-vzdělance a „čističe“ církve. „Kdo má uši u slyšení, slyš.“ (Mt 13,9)


 

…Skandál v církvi (10) aneb skončila fraška, shodíme masky -  z fantazie vrátíme se zpět…

Fraška proběhla 10. 5. v pražské eparchii. Herci – „kandidáti“ na post pražského arcibiskupa se rozešli ve zlém. Následují nové spory a hrozby církevním soudem.

Kdo byli „kandidáti“?

Agent Stb Dandár, kterého odněkud „vyšťourali“, „Juraj“, jemuž sklaplo a nepomohlo mu ani tajné žalování patriarchovi ve Fanaru, vladyka emeritní metropolita Christofor, jehož zamítli mniši Onufrij, Serafim a „mnich archimandrita“ Krupica, který nakonec vyhrál?…

Kde je vladyka Simeon, který se na post arcibiskupa pražského třese už mnoho let? Věštec o. František selhal. „A nyní propouštíš služebníka svého, Pane, v pokoji…“ (Lk 2,29). Mouřenín dosloužil, mouřenín může jít…

Mé svědomí je čisté, můj archijereji vladyko Simeone, já jsem Vás mnohokrát na kolenou prosila, abyste se nezahazoval s temnými silami. Teď Vás navržený kandidát žaluje pro nekanonický postup v jednání.

Ostatní „kandidáti“ byli v naší frašce pouze kulisami.

Radujte se, pravoslavní, máte návrh na nového archijereje!

Volba se odehraje 18. 5. 2013 v Praze.

O dvou iniciativách dotyčného arcibiskupa Marka jsem se s vámi podělila v předchozích vstupech.

Na dvě „maličkosti“ jsem zapomněla.

Skandální chování tohoto „arcibiskupa“ při 100. Výročí Hořoviček, jeho hlasité opilecké výroky a hospodské vystupování vyděsilo našeho vzácného hosta švédskou schimonašku Christodulu tak, že s ním odmítla sdílet jednu místnost. Aby nebyla sama, trávila jsem trapézu s ní v předsíni. Trochu jsem se procvičila v angličtině…

Snad se Marek Krupica už trochu uklidnil. Patrně ho drží zkrátka paní Pipková, s níž žije ve fingovaném manželství…

Anaxios, anaxios, anaxios!

 

V Brně, 12. 5. 2013 sestra Jana


…Skandál v církvi (11) aneb závěr komedie 18. 5. 2013 "volba" arcibiskupa pražského.

Dva kandidáti: nemrava.pijan a uniat "minch" Krupica - vypadl v 1. kole

                      estébák (a MÍŠA), děvkař, "mnich"Dandár - vypadl později.

Ač se toto dějství odehrávalo v chrámu, bylo tam hlučno a veselo. "Důstojní" voliči se hádali, uráželi bez ohledu na "posvátnost" aktu.

A co teď?

Slavnost výročí příchodu svatých věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje v Mikulčicích (1150 let) 25. května 2013

Radujte se poutníci!
Bude tam i TV! Moderovat bude defraudant Roman Juriga a farář Klokočka ze Zlína, který mi už 10 let dluží 1 000 kč za duchovní literaturu, jejíž distribuci jsem měla tehdy na starosti.

Radujme se!
Teď budou oba "v balíku". Konečně může pan Juriga přestat okrádat Pravoslavnou akademii a farář Klokočka mi vrátit 1 000 Kč (jsem přitom samoživitelka).

Radujte se všichni poutníci s námi!
Mezi těmi, kdož budou sloužit svatou liturgii můžete zahlédnout estébáky Šuvarského (A - Aspirant) a Dandára (A - Míša), pedofila Hausara, chlípného "mnicha" Krupicu, paroháče Raptsuna, křivopřísežníky "arcibiskupa" Juraje a "biskupa" Ioakima a další rarity, mezi nimiž se slušní věřící duchovní docela ztzratí.

Svatý Cyrile a Metoději, odpuste mi! Já jsem to nezavinila. Dělala jsem, co jsem mohla, ale ďábel byl silnější.

 

Místo závěru:

 


…Skandál v církvi (12) aneb tlačenice na post metropolity

Jak se asi bude vyvíjet církevní skandál po pouti v Mikulčicích?

25. 5. 2013 celý den pršelo. Patrně chtěl Hospodin ochladit horké hlavy zúčastněných spiklenců. Bohužel to odnesli i ti, kteří s jejich intrikami nemají nic společného.

Účast byla v porovnání s předchozími těmito akcemi, které vždy probíhaly v pohodovém slunečném počasí, malá. S mírnou nadsázkou se dá říci, že tam bylo více policie než poutníků…

Tuto cyrilometodějskou pouť založil emeritní metropolita Kryštof. Tehdy byl olomoucko-brněnským biskupem. Pouť se stala tradicí, oblíbeným setkáním pravoslavných věřících ze všech koutů světa.

Většiny poutí jsem se sama zúčastnila. Vždycky nám svítilo sluníčko. Na tuto pouť podle sdělení, které poskytl ČTK „mnich“ Krupica, zakázal patriarcha Bartoloměj účast emeritního metropolity Kryštofa. Jelikož znám Krupicu, jako lháře, učinila jsem písemný dotaz se stručným objasněním skandálu, který jsem předala jeho Všesvatosti Bartolomějovi.

 

Komedie pokračuje v dalším dějství.

Arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon se uchýlil do lázní. Je po emeritním metropolitovi správcem, čili hlavou „posvátného“ synodu. Je mi záhadou, co vlastně spravuje. Asi pouze své 87leté tělo, aby se netřáslo, když na něj nestydatě řve defraudant Juriga a „pokorný mnich“ Krupica.

Ten prohlásil, že bude tak dlouho kandidovat na místo arcibiskupa pražského, až bude zvolen,

Vůbec mu nevadí, že v 1. kole vypadl s 30 hlasy ze sta. Patrně má svou bolševickou bojovnost po matce, jejíž krajské komunistické vyznamenání jsem našla v monastýru sv. Prokopa v Mostě, kde jsem pracovala v archivu.

Prozatím v dalším kole (kolik jich asi při neschopnosti „správce“ vladyky Simeona asi bude?

Máme opět pozoruhodné kandidáty. Křivopřísežníka „biskupa“ Ioakima bez teologického vzdělání a „arcibiskupa Juraje (Stránského)“, který si koupil diplom v Užhorodě. O jeho zajímavé sexuální orientaci se baví nejen věřící jeho michalovsko-košické eparchie, ale jsou o ní dost podrobné informování věřící i kněží z Čech a Moravy…

Potěš Pánbůh naši pravoslavnou církev s takovým „posvátným“ synodem.

Hospodi, pomiluj!

 

Nedostudovaný biskup Ioakim se vzdal kandidatury na pražského arcibiskupa. Asi mátuška Tomečková mu nedovolila kandidovat. Kdo by ji pak v monastýru Hrubá Vrbka učil o půlnoci zpívat… dokonce dvojhlasně?


Projev ekumenického patriarchy Bartoloměje v Mikulčicích

Pozdrav Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy BARTOLOMĚJE českému národu

sv. liturgie v Mikulčicích, 25. května 2013

Nejdůstojnější spolubratři v biskupské službě,

drazí a vážení představitelé státní správy a místní samosprávy,

v Bohu milované dítky,

Kristus vstal z mrtvých!

Náš Pán Ježíš Kristus, který svým Zmrtvýchvstáním zbavil moci "zkázu a smrt", nás každodenně vede "od nevěry k víře", "překonávaje zoufalství zármutku", je nám vzorem a příkladem nového způsobu života a chování podle Evangelia, abychom každý den v oslavě "Paschy radostnou, Paschy zbavující zármutku" mohli slyšet výzvu ženám, nesoucím vonné masti: "jděte a zvěstujte apoštolům".

Je skutečně velkým Božím požehnáním, že se dnes, "v den Zmrtvýchvstání", "radujíce se ze slavnosti a objímajíce druh druha", nacházíme na tomto posvátném místě, kde žili, modlili se, kázali, učili svatí apoštolům rovní Cyril a Metoděj, původem ze Soluně.

Na Moravu je vyslal Ekumenický patriarchát, sídlící v Konstantinopoli, a svatý patriarcha Fótios Veliký na základě prosby svatého knížete vašich předků Rastislava, aby vašemu národu zvěstovali Evangelium, "Cestu, Pravdu a Život" (J 14,6), tedy křesťanskou pravoslavnou víru.

Oslavujeme Vládce veškerenstva, našeho Pána a Boha Ježíše Krista, který nás, konstantinopolskou církev, ve své lásce a milosrdenství činí hodnými, abychom neustále cestovali k blízkým i vzdáleným, abychom jim a všude s radostí zvěstovali jen to, co je dobré: pokoj a dobro lidem a světu. Zdůrazňuji, že vždy tak konáme v lásce, následujíce příkazu, který nám dal sém Pán: "Jděte a učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal" (Mt 28, 19-20).

Naše dnešní přítomnost na tomto místě jako těch, z jejichž společenství byli vysláni Cyril s Metodějem, nese stejný rozměr. Je jím neustálé putování vstříc světu a bližnímu, ať už nás miluje či nenávidí, zvěstování Dobra, učednictví naše vlastní i vyučování druhých, a především pak láska, která v utrpení našeho Pána překonává všechny těžkosti, lidské vášně a potvrzuje pravdu; láska totiž vždy a za všech okolností vítězí, protože jí je samotný Kristus.

Přišli jsme dnes mezi vás, abychom symbolicky přinesli duchovní vůni konstantinopolské církve české zemi a jejímu zbožnému a ušlechtilému lidu, který naši církev všeobecně považuje za svoji duchovní matku a vlast.

Přicházíme, abychom si připomněli svá dřívější obohacující setkání s představiteli českého národa. Prožíváme velkou duchovní radost, protože se nacházíme v zemi, která je už více než 10 století díky cyrilometodějské misii součástí křesťanského kulturního okruhu. Dodnes se zde také nachází navzdory všem nepřízním osudu společenství Pravoslavné církve, které se neustále rozvíjí, byť je malé co do počtu, a slouží všem potřebným. Toto živé společenství se také věrně drží pravoslavné liturgické a duchovní tradice, i když jeho okolí vládl a vládne zcela jiný, zesvětštělý duch, pramenící vypjatého individualizmu a bludné sebestřednosti.

Společně s našimi přímluvci u Pána Cyrilem a Metodějem a celou Církví se zvlášť radujeme z toho, že vidíme, jak si vy Češi hluboce vážíte kořenů své víry a duchovnosti, které se snažíte poznat do hloubky; hledáte Boha a toužíte nalézt pravou víru, duchovní smysl a pokoj; toto vše vyjadřujete svou snahou dotknout se samotné podstaty boholidské přítomnosti a smyslu bytí člověka na zemi, abyste potom mohli s vírou zvolat "Pán můj a Bůh můj", Ježíš Kristus, včera i dnes a na věky věků.

V síle této víry a jistoty se s vámi dnes setkáváme „tváří v tvář“. Chceme společně s vírou, láskou a svorností oslavovat naše svaté, kteří jsou našim společným dědictvím, a chceme si připomenout vše, co Hospodinova milost vykonala. Uvědomujeme si, že za tento dar neseme zodpovědnost všichni, nejenom političtí a duchovní představitelé, ale i všechny jednotlivé buňky Bohem požehnaného organizmu české společnosti.

Na tomto místě bychom rádi připomenuli, že Ekumenický patriarchát měl a má stále stejný cíl své služby: zvěstovat Krista a Jeho Evangelia, posílit pravoslavné a obecně křesťanské svědectví, ohlašovat skutkem i slovem Bohem zjevené pravdy, podporovat a utvrzovat všechny národy, o které naše církev duchovně pečovala a pečuje, dbát o spásu lidí.

O úspěšném dosažení těchto cílů svědčí také dílo a působení tehdy nikomu neznámých dvou mnichů Cyrila a Metoděje ve slovanských zemích; dnes se před nimi skláníme jako před apoštoly a obdivujeme jejich dílo hlásání Evangelia, které zesměšnilo lež a zvěstovalo pravdu.

Historie svědčí, že na většinu věcí, které lidé vykonají, se zapomene; mnoho věcí se dlouho připravuje, ale pak jim nikdo nevěnuje pozornost, a i když se vyvíjí velké úsilí, nedokážou se tyto plány nikdy zhmotnit. Jiné činy zase mohou být pečlivě zaznamenány, ale nakonec se ukáže, že pokud nejsou pevně ukotveny v Pánu, další generace si už na ně ani nevzpomenou.

Úsilí Ekumenického patriarchátu v těchto Bohem požehnaných zemích slovanského světa bylo korunováno úspěchem, protože naše církev nehledala ani slávu, ani pocty, nezajímalo ji jakési rozšiřování sfér vlivu a nesnažila se ani ve svůj prospěch zneužít materiální bohatství těchto národů, ale vždy usilovala jen o duchovní znovuzrození člověka.

Konstantinopolská církev se tak ve skutcích nadčasově ukázala jako duchovní lůno, které neustále rodí všechny, kdo se k ní utíkají, k novému životu; ten se nevyčerpává v přechodu od biologické síly mládí ke stařecké slabosti, ale jeho konečným cílem je věčné Boží Království, osvěcované světlem Pánova Zmrtvýchvstání, kde v síle Jeho milosti a „podle svých skutků“ budeme žít spolu se všemi svatými a budeme hledět na nekonečnou dobrotu Hospodinovy tváře.

Toto jsou tedy důvody, kvůli nimž dílo svatých Cyrila a Metoděje obstálo a přineslo ovoce; odráží se v duších a v boholidské cestě vstříc bližnímu a světu.

Cílem a úkolem naší pravoslavné Církve, která je tajemným Tělem Kristovým a skutečnou boholidskou realitou s vlastními duchovními zákony, je tedy neustále, až do konce věků předávat věřícím Boží milost a energii, která člověka skrze oproštění smyslů od zlých žádostí a očištění nitra od vášní uvádí do plnosti skutečné svobody, která není ničím jiným než přebýváním v Bohu (sv. Siluan z Athosu).

Svatí bratři však v duchu těch nejlepších tradic a všeobjímajícího, ekumenického duchovního rozměru konstantinopolské Matky Církve slovanským národům přinesli kromě pravoslavné víry i dar jazyka. Nešlo jen o sestavení abecedy, ale především o vytvoření nového psaného jazyka, obohaceného o významové bohatství řečtiny, který byl schopen zprostředkovat myšlenkové bohatství Evangelia.

Tento dar jazyka obstál ve zkouškách času, protože připojil váš národ a spolu s ním i mnohé další ke společenství civilizovaných národů světa. Svatí Cyril a Metoděj svými překlady liturgických, církevních, teologických a svatootcovských děl z řečtiny vytvořili novou slovní zásobu, která neměla ve slovanských jazycích až do toho času obdobu. Tento jazyk, nazývaný církevní slovanština, měl ohromný vliv nejen na jednotlivé slovanské jazyky, ale i na celou jejich kulturu, protože se stal základem svébytné slovanské duchovní kultury.

Naše dnešní společné modlitební shromáždění je nejenom symbolickým zpřítomněním díla svatých apoštolům rovných bratří, vyslaných z Konstantinopole, ale i potvrzením a vyjádřením našich společných duchovních kořenů a smyslu naší historie. Jistě, dějiny sice plynou a mizí „jako sen“, jejich smysl se však týká života, povolání a směřování nás všech, celých národů, věřících i nevěřících. Naším povoláním a směřováním je láska ke všem, vnitřní pokoj, pokojné soužití s druhými, dobrá vůle mezi lidmi a jednota podle vzoru Svaté Trojice, jednota duše a těla, abychom mohli být posvěceni milostí Ducha svatého, který byl hybatelem skutků a záměrů svatých bratří; toho Ducha, který žije a bude žít i po 1150 letech a který vede Církev, lidstvo a svět.

Výročí, které si připomínáme, vede nás a naše církve k tomu, abychom se stále hlouběji ponořovali do studia osobností Cyrila a Metoděje, duchovních rodičů českého národa a slovanského světa. Oni nejsou pouze místními světci, ale i výjimečnými postavami v dějinách celého křesťanského světa.

Vaše Excelence, bratři a sestry, otcové a děti v Pánu,

pokud by duchovní vůdci, jakými byli i Cyril s Metodějem, brali v potaz hmotnou sílu svých několika duchovních dětí a srovnali ji s hmotnou sílou států, společností a celých národů, určitě by nepostavil těch pomyslných 300 vojáků Leonidase proti desítkám tisíc Xerxových.

Avšak náš boj není vůči tělu a krvi, kde má protivník mnohem více síly než my, ale bojujeme proti vládcům temnoty tohoto věku, a to nejen proti těm pozemským, ale především proti duchům zloby (viz Efez 6,12).

Tito duchové zloby, kteří se těší na zemi velké podpoře, nemohou nikdy zvítězit nad pravdou, za kterou bojuje samotný Pán, vůdce Pravoslavných.

"Opásejte se pravdou" (Efez 6,14), říká apoštol, a to jediné postačuje, abyste zvítězili, milovaní bratři a sestry. Protože "pravda vítězí nade vším" (1 Ezdr 3,12).

Toto je poselství Ekumenického patriarchátu i naše osobní 1150 let poté, co jste obdrželi povolání svatosti. Toto je poselství i výzva mě jako patriarchy a zástupce církve, která vám zvěstovala Evangelium. Toto je vaše dědictví, cesta i budoucnost. Toto je vaše cesta, po níž budete kráčet v pravdě, lásce a jednotě až do skonání světa.

Nezapomínejte, že je zcela nemožné, aby ti, kteří uvažují zcela světsky a hmotně, pochopili vaše směřování; stejně tak je nemožné, abychom se jako lidé duchovní vydali cestou těch, kdo duchovně nesmýšlejí. Dialog s těmito lidmi je totiž dialogem hluchých a jakékoliv dorozumění je nemožné. My totiž vstupujeme do dialogu ze zcela jiných důvodů: abychom oslovili spřízněné duše, které jsou sice přitahovány pravdou, ale které jsou rozladěny zesvětštěním a politizací Církve, ať už je vědomá či nevědomá.

S vůdci, hnanými zvířeckým nutkáním za každou cenu prosadit svoji vůli, se nikdy nemůžeme domluvit.

Naše vnitřní směřování totiž pro mocné tohoto světa představuje ohromné nebezpečí; ostatně bojí se ho i ti, kdo si nárokují neomezenou náboženskou moc.

Svědectví a mučednická životní cesta svatých Cyrila a Metoděje o tom hovoří nejlépe. Vždyť se na ně nikdy nezapomnělo, protože se jedná o plody pravdy, které budou neustále v úctě. A protože se tento odkaz a poselství, které netroubí ve strachu z mocných tohoto světa zbaběle k ústupu, pro mnohé se naše svědectví stává nepohodlným, takže se pokoušejí vyvolat situace, kdy by se mohli vysmívat slovy, které zazněly u paty Spasitelova kříže: "doufali v Boha, tak ať je nyní vysvobodí, jestli se k nim přizná" (viz Mt 27, 43).

Lidé, kteří jsou zaslepeni vášněmi, samozřejmě doufali a doufají, že se pravda dá pohřbít a že se nějak ospravedlní jejich vlastní osobní volby, když se chovají jako vlci, lvi a supi a útočí na laskavého a bratry milujícího Beránka. Takoví však také zapomínají, že Kristus, jemuž jedinému patří veškerá moc a síla, vstal z mrtvých. Vaši předkové stejně jako my všichni společně jsme ale viděli "jeho probodnutý bok, odkud vyšla krev a voda, tedy křest, a dotýkali jsme se ran, jimiž byly uzdraveny naše vlastní rány". Také nám "dnes zasvitla Pascha, nová a svatá, která posvěcuje všechny věřící". My však nezapomínáme, že jsme byli stvořeni pro to, abychom z této Paschy okusili, a proto také voláme Kristus vstal z mrtvých! Zveme tedy všechny: zůstávejte vždy v Pánu, vy, kdo jste dědici života a díla Cyrila a Metoděje a spoludědicové slávy v Kristu Ježíši.

Amen.

 


…Skandál v církvi (13) aneb co bude dál?

Vyděračka Raptsunová pláče a omlouvá se. Potřebovala „pouze“ 200 000 Kč za ztracené místo. Dopis chtěla poslat pouze „Posvátnému synodu.“

Olomoucko-brněnský arcibiskup Simeon po něm čile skočil, pokud mu jde o to, aby zradil svého nejbližšího duchovního bratra a získal jeho místo, je přes svých 87 let zdatný jako dvacetiletý mladík.

Dopis nechal za vydatné pomoci estébáků, defraudanta Jurigy, narkomana, alkoholika, nemravy a „mnicha“ Marka, nedouka Jáchima a dalších expertů „prosáknout“ do masmédií…

Nyní po těžké práci na skandálu odpočívá v lázních, jež jsou pro obyčejné smrtelníky po změně zákona nedostupné cenově i fakticky.

Patrně pracuje na své zpovědi pro Hospodina, v níž se (jako obvykle) vylže ze všech svých nekřesťanských činů. Zpověď bude jistě krásná jako vladykova kázání a jeho knihy. Slunce na rtech a tma v duši.

Co dělají ostatní „posvátné“ figurky církevního skandálu?

Očití svědkové mě doslova zahrnují autentickými zprávami o současných i dřívějších činnostech těchto zájemců o místo pražského arcibiskupa a jejich poskoků.

O jednom z poskoků jsem se zapomněla zmínit.

Je to tajemník pražské eparchiální rady, léčený narkoman a nedouk, vydatný pomocník bývalého agenta STB Šuvarského – Pavel Milko.

Perspektivního „arcibiskup pražského“ Marka Krupicu oddaně miluje a podporuje. Byl viděn, jak se v metru vrhal do jeho náruče. Inu vrána k vráně sedá… ŽE BY?

A na závěr trochu humorná episoda ze života „biskupa“ Iokamima. Možná, že spíše nostalgická než humorná. Jak pro koho. Za onoho období, kdy jsem naivně „igumena“ Joakima považovala za téměř svatého asketu ba anachoritu, navštívilo několik poutníků monastýr v Hrubé vrbce.

Po rozloučení se dva z poutníků rozhodli dosytit v luxusním hotelu. Trochu jim trvalo, než se tam dostali. A – světe div se -  v koutku seděl vladyka Jáchym s mátuškou Tomečkovou a dojídali zcela nepostní jídlo. Mezi sousty si něco špitali do ouška a pod stolem se drželi za ruku.

Inu Sodoma, Gomora…

 

V Brně, 11. 6. 2013 sestra Jana

 

…Skandál v církvi (14) aneb Hlas lidu, hlas boží…

 

Ticho před bouří…

Situace připomíná televizní pohádku:

Mekota, Blekota a Pekota křepčí kolem uvolněného místa pražského arcibiskupa a zpívají:

„Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme…“

Radujte se, pravoslavní, máme nového kandidáta!

Arcibiskupa Simeona.

Moc jsem se v něm mýlila…

V lázních (Karviná) se nepřipravoval pokorně na setkání s Hospodinem a neuvažoval o tom, jak se vylže z církevní krize, kterou způsobil.

Naopak. Pozval do lázní své spoluspiklence a domlouval se s nimi na dalších intrikách.

A těmto „křesťanům“ jste, vladyko metropolito Christofore pokorně ustoupil z cesty? Bývalým agentům StB, kariéristům, podvodníkům a jiným špatenkům jste dovolil rvát na kusy tělo Kristovo (Círekv je přece tělem Kristovým)?

Ve svém prohlášení jste uvedl, že se vrátíte, budete-li povolán církví.

A co jsme my, Vaše pastva?

Nás neslyšíte? Tři tisíce podpisů, které si odvezl patriarcha Bartoloměj je málo?

A bylo by jich mnohonásobně víc, kdyby se kněží nebáli o místo.

Zastrašovací metody bývalých agentů StB, jímž se naučili od svých bolševických chlebodárců, jsou přesvědčivé…

Uniat Krupica za účinné spolupráce „přítele“ Pavla Milka a trojnásobného agenta StB Šuvarského začali s „komunistickými čistkami…“ Kněží mají rodiny s dětmi…

Pastva je z části zmatena, neví, co je pravda a co lež, domnívá se, že hierarchové přece nemohou lhát… Ďábel si radostí mne ruce a celý svět se nám směje.

Vraťte se, vladyko metropolito Christofore, na své místo určené Vám Božím losem!

Vraťte se dříve, než bude pozdě.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Pravda zvítězí!

V Brně, 18. 6. 2013 sestra Jana

…Skandál v církvi (15) „Nebo což tajně děje se od nich, mrzko jest o tom i mluviti…“ (Epištola sv. Pavla Efezským 5,12 a n.)

Setkání spiklenců se koná 26. 6. 2013 v Komárně pod krycím názvem Posvátný synod. Vhodnější by bylo Timur a jeho parta.

Volit se tentokrát nebude.

Na to je dost času. Musí se přesvědčováním nebo zastrašováním získat další přívrženci.

Třeba v usedlosti, kterou si koupil „mnich“ Krupica. Kromě orgií, jež se tam pořádají, je objekt vybaven i střelnicí. K čemu je duchovním osobám cvičení ve střelbě?

Možná k dalším fázím „přesvědčování“.

Jenom se bojím, aby se před volbami nepopraly „nevěsty“ „o.“ Marka paní Ripková (matka „mnicha“ Marka soudružka Krupicová ji nazývá naše nevěsta) a druhá „nevěsta“ arcibiskup Juraj.

Nechejme se překvapit…

V Brně, 24. 6. 2013 sestra Jana

 

Místopřísežně prohlašuji:

emeritní metropolita Christofor nemá nic společného s mými články.

Autentických informátorů mám více než dost…

Psaní článků mi vladyka Christofor opakovaně zakázal.

Je mi líto, že ho nemohu poslechnout, protože nebojuji proti konkrétním osobám, nebo ve prospěch jiných, ale proti ďáblovi, který ovládl duše spiklenců, bojuji za Pravdu Boží tak, jak mě učil můj velký vzor mistr Jan Hus, který se postavil proti největším církevním autoritám středověkého světa.

Tvrdit, že mi vladyka Christofor články píše, si mohou myslet jen primitivové, kterých je mezi spiklenci plno.

Vám se, vladyko metropolito Christofore, omlouvám. Nemohu splnit váš striktní zákaz, moji čtenáři (a je jich podle přístupů na stránky již přes dva tisíce) mne žádají o pokračování.

S psaním mi nemusí nikdo pomáhat, mám (na rozdíl od většiny spiklenců) univerzitní doktorát a nemusela jsem si ho kupovat. Sestavit z faktů krátký článek není pro mne problémem.

PhDr. Alena Kudrnová – sestra Jana

V Brně, 29. 6. 2013 sestra Jana

 

…Skandál v církvi (16) aneb „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte…“ (husitská píseň – 15. století)

Minule jsem vysvětlila, proč nemohu poslechnout vladyku metropolitu Christofora, který mi zakázal pokračovat v rozboru krize v církvi.

Mimo důvody, které jsem už uvedla, pokračuji proto, že se krize dále prohlubuje a naráží dokonce již na ohrožování lidských práv.

Jak? Divoká čistka na pražské eparchii vedená „mnichem“ Krupicou, připravila o místo zaměstnance eparchie, kteří budou nahrazeni Krupicovými kamarády a přívrženci. Kněží, kteří nebudou souhlasit s navrženým kandidátem na arcibiskupa pražského, budou vyhozeni.

To je přece docela křesťansky humánní! Proč se rozčilovat! Nebudou (prozatím) ani upáleni, ani posláni do gulagů. Zajímalo by mne jen, zda na korouhvi, pod níž slouží Krupica, těmito činy Hospodinu, je srp a kladivo nebo už hákový kříž. Kristův kříž to opravdu není.

Pod touto formou „křesťanské demokracie by se Pán Ježíš nepodepsal.

Největším viníkem této situace je olomoucko-brněnský arcibiskup Simeon.

Proč? Protože je na rozdíl od ostatních nestoudných uchvatitelů moci inteligentní a mohl jejich řádění zastavit ve chvíli, kdy vyděračka Raptsunová své udání na vladyku metropolitu Christofora odvolala. Zatím v mylném domění, že se dostane k lizu, se spolčil s fetoši, estébáky, defraudanty a samcoložci (nač cizí výrazy – tak nazývá Kralická bible vydání 1613 homosexuály).

Teď je vladyka Simeon zalezlý jako sysel a diví se, co to vlastně odstartoval.

Špinavou práci za něj dělá zamindrákovaný nedouk Hrdý (i když nemá být na co) „vladyka“ Ioakim. Má plno úkolů: prozatím zásobuje kněze vymyšlenými hříchy vladyky metropolity Christofora. Podle moudré hlavičky „biskupa“ Ioakima Vladyka Christofor přímo zásobuje své přívržence (a je jich stále více) domácími úkoly a nutí je psát polemiky na internetu a jinde.

Pro retardovanější členy spiknutí, k nimž „biskup“ Ioakim patří na prvním místě, opakuji úsek ze svého PROHLÁŠENÍ: vladyka metropolita Christofor mně psaní článků zakázal.

Ale díky mudrlantům vyvíjejícím další iniciativy ho nemohu poslechnout…

Jen s hrůzou pozoruji, že si Hrdý Ioakim zavalený „prací“ na úplném zničení vladyky Christofora, může narušit své pseudomanželství s mátuškou Tomečkovou.

A to by bylo přece škoda. Ne?

V Brně, 1. 7. 2013 sestra Jana

…Skandál v církvi (17) aneb pravda a lež

Vůdce Velkoněmecké říše, rakouský čalouník, Adolf Hitler kdysi dávno prohlásil: „opakovaná lež se stává pravdou!“

Touto zásadou se celý život řídil a dost dlouho mu to vycházelo…

Proč jsem sáhla tak hluboko do historie? Historia magistra vitae.

Naši spiklenci tuto zásadu oprášili a přesně se podle ní řídí.

Mistrem lži a jakéhokoliv druhu demagogie je olomoucko-brněnský arcibiskup Simeon. O jeho očistných iniciativách na Moravě jsem Vás, vážení čtenáři, již informovala.

Všimněme si tedy těch novějších lží:

Donedávna mně nestoudně do očí tvrdil, že má metropolitu Christofora moc rád. Jak ta jeho křesťanská láska konkrétně vypadá, vidíme na tom, že se stal spolu s nedoukem Jáchymem (kterým přitom vždy pohrdal), vůdcem (führerem) skupiny „křesťanů“ rvoucích se o místo arcibiskupa pražského.

A proto ve snaze vladykovi Christoforovi co nejvíce uškodit, zpochybnil moje prohlášení…

To budu řešit jinde a na jiné úrovni.

Ale pro Vás vladyko Simone, a další retardované a Vámi ovlivněné opakuji: Vladyka Christofor mi psaní článků zakázal.

Ale vy zaslepen lží, pokrytectvím, závistí a touhou po moci jste spolu se svými poskoky příčinou, proč ho s lítostí nemohu poslechnout.

V tom Vám nepomůže ani Váš věštec otec František s křišťálovou koulí…

Modlím se za Vás…

V Brně, 12. 7. 2013 sestra Jana

 …Skandál v církvi (18) aneb rozkol v církvi

 "... Neb byť vešken svět lidí svědčil, a tak by nebylo, tehdy všech svědectvie jest křivé, a nic nepomóž zlosti, aniž před Bohem přemóž Pravdy: neb pravda na věky přemáhá, ač na čas poražena bývá..."
(Mistra Jana Husi Sebrané spisy české 1 (ed. Erben) - Výklad desatera božieho prikázanie, str. 224, kap. 60)

 

... a blížíme se k závěru. Nevzdělaný farář Raptsun s koupeným diplomem, parohatý manžel cudné Ukrajinky, s níž zplodil dvě děti, se snaží protlačit na místo arcibiskupa pražského.

No problem! Všemocný otec Marek mu už napsal rozvodový list.

Keltská křesťanská církev byla proti Římu hodně benevolentní, ale od 8. století ani v ní nemohl být biskup ženat.

Otec Marek už se vzpamatoval z akce Gleiwitz (1. 9. 1939) na svém autě a jede dál.

Děkujeme Vám vladyko Simeone, celou tuto jízdu jste odstartoval Vy...


V Brně, 14. 9. 2013 sestra Jana

 

…Skandál v církvi (19) aneb As You like it, vladyko Simeone?

"Biskup" bez teologického vzdělání, "ctitel" paní Tomečkové, pokrytec Hrdý Ioakim postřihl na monarcha paroháče Raptsuna - manžela plaché a cudné Ukrajinky.

Dal mu jméno Dorotej na výsměch nám všem, k pošpinění památky vladyky metropolity Doroteje.

Marek Krupica manžely Raptsunovy ochotně rozvedl. Že je zbaven hodnosti? Co na tom záleží?

Už jste pochopil vladyko Simeone, že Vás tito experti považují za neschopného senilního starce? Že si z Vás veřejně dělají legraci? Teď jim jde o Vaše místo a Vy jim ho pokorně uvolníte jako emeritní metropolita Christofor?! Vzpamatujte se!!!

A tak se dobře sehrané dvojici bezcharakterních  Ukrajinců Raptsunových podařilo zničit pověst naší pravoslavné církve...

Brzy bude jmenovaná za arcibiskupa pražského "Stará Blažková" známá ze staropražských studentských popěvků. I ona se rouhala Bohu - jako naši "posvátní" kandidáti ...


V Brně, 1. 10. 2013 sestra Jana

…Skandál v církvi (20) aneb "iniciativní pošuk a jeho parta"

Korunní svědkyně, příbuzná sv. Gorazda, spoluzakladatelka monastýru s památníkem světce v Hrubé Vrbce promluvila.

Je s podivem, jak přesný a nezkreslený pohled se tím otevřel na hrdého Ioakima.

Je vůbec možné, aby "pošuk" (podle hodnocení obyvatel Hrubé Vrbky) a bezcharakterní nedouk měl v sobě tolik zloby, drzosti a nesebekritičnosti, jak nám předvedl v církevním skandálu?

Četl onen "biskup-vikář" vůbec Bibli? Zejména část o třísce v oku a břevnu v oku svém?

Pravda, ve společnosti podobných kumpánů jako je "arcibiskup" Juraj, s nímž nedávno odmítl v Soluni patriarcha Bartoloměj spolusloužit jako se "samcoložcem" (Bible kralická - 400. výročí) nebo s bisexuálem Krupicou či poskokem Milkem, se asi cítil dosti ctnostným (i se svým milostným románkem...)

Dosti povolaným k tomu, aby znevažoval arcibiskupa Simeona, jemuž ve vzdělání a charakteru nesahá ani po kotníky, a řval na něj spolu s takovými ubožáky, jako je defraudant Juriga a dříve jmenovaní hrdinové.

Církevní skandál se pomalu chýlí ke konci. Bude velmi atraktivní, když jeho organizátoři a "pražští arcibiskupové" a jejich nezištní (?) pomocníci spadnou z velké výšky přímo na nos.

Zde už nejde o osoby, ale o zločince, kteří zneuctili církev a vysmáli se křesťanským zásadám.

Církev je tělo Kristovo a tito skandalisté jsou hnisavými furunkly na tomto těle.

Neboj se Spasiteli, my tě uzdravíme.


V Brně, 15. 11. 2013 sestra Jana

…Skandál v církvi (21) aneb "posvátný synod" a kanonýr Jabůrek

Světe div se: Vladyka arcibiskup Simeon prý je starý. Proto ho "posvátný synod" zbavil funkce (9. 12. 2013).

Přitom má ve svém věku více inteligence, duchovnosti a znalostí církevních kánónů než jeho odpůrci dohromady.

Ti snad znají jen kanón kanonýra Jabůrka, u něhož dotyčný stál a pořád ládoval... "Přiletěla koule prudce, utrhla mnu obě ruce. A on pořád stál a pořád ládoval."

Tak vladyka Simeon je starý...

Schizmatici neznají ani církevní dějiny. Sv. Nektarios nebyl žádný mladík a optinští starci už teprve ne. A co starozákonní proroci?

Kdo vlastně tvořil nezákonný "posvátný synod"? Místo původních 5 členů byli jen 3:
homosexuál;
nedouk-vikář (kteý vlastně není členem synodu)
a psychicky labilní rychlokvašák, kterého měli připraveného ke spolupráci.

Jednal podle práva tomahawku. Co je jim do nějakých kánónů! Jsou zaslepeni touhou po moci a hlavně po penězích.

Jejich nezákonné rozhodnutí schválil "těšovský mučedník", kterého jsme málem oplakali.

Proč? Že by také neznal církevní kánóny? Ale to snad ne!

Jde tu o zbabělost, kterou už jednou prokázal při své abdikaci. Polekal se ztráty peněz (ach, kde je ta pokora a církevní chudoba)? Nebo šlo o vydírání a vyhrožování?

Věřím ve správné rozhodnutí patriarchy Bartoloměje ve správný čas.

Svatý Cyril a Metoděj byli přece Řekové. Odtud jsou i naše křesťanské kořeny.

Možná, že se mýlím a pocházeli z Ruska. Ale proč v tomto případě měli Rusové křesťanství o sto let později než my?


V Brně, 26. 12. 2013 sestra Jana
 

…Skandál v církvi (22) aneb "kam s ním"

Na závěr své poslední úvahy jsem položila trošku všetečnou otázku: odkud přišli svatí věrozvěstové sv. Cyril a sv. Metoděj.

Další vývoj "pěrestrojky" v naší pravoslavné církvi mi dal brzy odpověď: "Byli to Turci."

Je to jistě věrohodné, neboť tato těžko uvěřitelná pravda vyšla z úst nejpovolanějších: z úst pohrobků Svazu sovětských socialistických republik.

Papouškuje ji jejich blízký přítel a spolupracovník uvnitř naší církve, kterého si vychovali a pověřili úkolem rozvrátit cyrilometodějské gorazdovské svaté pravoslaví...

Není sice moc chytrý, nemá ani teologické vzdělání. Proč to jeho sponzorům nevadí? Stará pravda říká, že čím hloupější, tím lépe ovladatelný...

A jsme u nadpisu, který jsem si vypůjčla z Nerudova fejetonu: "Kam s ním?"

Tentokráte nejde o nezničitelný slamník, který způsobil autoru fejetonu značné potíže, ale o poskoka, nedouka, na Moravě dokonce nazývaného "pošuk".

Zdá se ale, že v Praze bude brzy svatořečen.

Proč?

Že by šlo o úctu k jeho sponzorům?

Nebo o perfektní herecký výkon zpodobňující skromného, plachého téměř anachoritu při jeho tzv. archijerejské sv. liturgii v Olšanech?

Ruské babičky slzely dojetím už jen při pouhém pohledu na tohoto astenického "světce" a ruský léčitel pop Dolgušin se mu doslovně plazil u nohou.

A tak nezbývá než opakovat otázku: Kam s ním?

Ve skutečnosti je tento křehký jinoch vůdcem bojůvky ostrých hochů v kněžském rouše.

V expanzivní proticírkevní politice jde zamindrákovaným jedincům o vliv a o peníze. V jakém pořadí nechávám vašemu posouzení.

Ale jeho hereckého talentu je v církvi škoda.

Což tak ucházet se o místo v nějakém ochotnickém divadle? Třeba Husa na provázku.

Věnujme však aspoň chvíli pozornost dalšímu zajímavému jevu v církevní pěrestrojce:

začínají se objevovat mudrcové.

Jeden z nich prohlásil, že "jednota je důležitější než pravda"

No comment!

V dějinách už tu byli (nejméně) dva "sjednotitelé," kteří upřednostnili jednotu před Pravdou:

- Adolf Hitler, který dokonale "sjednotil" německý národ (pravdu k tomu nepotřeboval),

- Josef Vissarionovič Stalin, který tak "sjednotil" SSSR, že ti, jenž přežili jeho gulagy, na toto "sjednocení" s hrůzou vzpomínali.

S kým se chce sjednocovat náš současný "myslitel"?

S uchvatiteli moci, zlatokopy, nositeli másla na hlavě, homosexuály, psychopaty, opilci, absolventy psychiatrických léčeben, odchovanci adventistů a hnutí Hare Krišna...

Náš Pán Ježíš Kristus řekl: "Já jsem Pravda a život"

Nedočetla jsem se v Bibli, že by řekl: "Já jsem jednota."

Mimochodem to je pojem zcela reformační a nepravoslavný...

A tak naše církevní pěrestrojka je provázena "mudrci", kteří se domnívají, že svou "slovní dysenterií" ohluší poctivý věřící pravoslavný lid.

Tak trochu toto veškeré konání mi připomíná  Pražské jaro 1968.

Ale pozorujme tento vývoj v klidu.

Přece všichni dobře (i názorně) víme, že jediná správná cesta v komunismu i v pravoslaví je ruská.

Na tanky snad nedojde...


V Brně, 8. 1. 2014 sestra Jana

…Skandál v církvi (23) aneb 33 stříbrných za autokefalitu

Ono toho bylo mnohem víc: šek na několik desítek tisíc předaný metropolitou Hilarionem Hrdému Jáchymovi v hotelu Savoj.

Protože uvedený metropolita Hilarion je vlastně sociální případ (i se soukromým letadlem), byl onen úplatek vzat z našich církevních peněz...

Ale o tom jsem nechtěla psát.

Nadlouho jsem se odmlčela a sledovala s nadějí inteligentní a kanonické jednání patriarchy Bartoloměje.

Až do chvíle, kdy mne vyburcoval vpád "arcibiskupa pošuka" na jednání  eparchie v Olomouci, za nějž by se nemusel stydět ani Džingischán.

A tu jsem se zamyslela nad tím, co vlastně vede Romana Hrdého k tak nepravoslavnému jednání.

Není to jenom nedostatek vzdělání a inteligence, o němž už jsem na těchto stránkách několikrát hovořila.

Je to i nepravoslavné dětství a mládí v sektářské rodině.

A také aktivní účast v hnutí Hare Krišna.

Dovedu si živě představit "atletické" tělo lžiarcibiskupa omotané oranžovým prostěradlem poskakující v rytmu bubínků.

Určitě mu to slušelo lépe než pravoslavná mitra. Škoda, že konvertoval, jistě by se paní Tomečkové líbil daleko více.

Ale ouha! Přišel "zachránce". Ujal se nešťastného jinocha a domníval se, že ho přivedl na cestu svatého pravoslaví. Vysvětil jej na biskupa vikáře.

Mimochodem dotyčný hierarcha se přímo cítí povolaným k nápravě mladíků a světí je do vysokých postů. Tak se stal arcibiskupem i homosexuál Stránský, o jehož úchylce světitel věděl, i když to dnes vehementně popírá.

A tak biskup vikář bez teologického vzdělání byl pomocným biskupem vladyky arcibiskupa Simeona, který s jeho vysvěcením nesouhlasil (později se ukázalo, že v tomto případě šlo o jasnozřivost).

Ale vraťme se k prvním větám tohoto rozjímání...

Spiknutí proti světiteli a nadřízenému biskupovi připravoval Hrdý Jáchym více než rok. S prozíravostí a citlivostí si vybíral spolupracovníky, kteří měli máslo na hlavě.

Mezi nimi vynikal svým asketickým vzhledem. Mnohé ani nenapadlo, že se jeho bezcharakternost bude dále vyvíjet až do podoby agresivity.

Nyní je spokojen sám se sebou a Turků (název převzal od svých ruských sponzorů) z Konstantinopolského patriarchátu se nebojí.

A Hospodin čeká!

K probuzení pyšného, ješitného a primitivního arcibiskupa je zapotřebí pád z velké výšky.

V Brně, 16. 4. 2014 sestra Jana


…Skandál v církvi (24) aneb zloděj v čele pravoslavné církve

Pane faráři Klokočko, dozvěděla jsem se, že jste se prodral do čela církve. Žádám Vás tedy, abyste mi vrátil 1000 Kč, nebo církevní literaturu, za kterou tyto peníze byly, neboť mi je už několik let dlužíte... Peníze můžete poslat na brněnský protopresbyterát.

Vašemu komplicovi faráři Raclavskému doporučuji, aby se místo intrik intenzivně modlil za arménského chlapce, který se před lety ve Vilémově na táboře díky jeho "péči" utopil.

Hospodin mi přímo umožnil nahlédnout do tohoto případu, ač mne před tím vůbec nezajímal. Ono je to totiž trochu jinak, nežli oficiální verze...

Takž vy dva, majitelé hroudy másla na hlavě, se starejte o své osobní problémy a nechejte na pokoji vladyku arcibiskupa Simeona a tím spíše pravoslavnou církev.

V Brně 7. 5. 2014 PhDr. Alena Kudrnová – sestra Jana


 

…Skandál v církvi (25) aneb defraudant Juriga v akci

 

V poslední době se na internetu objevují podrobnosti z mého neřestného ba skandálního života.

Podobají se formou i obsahem Blesku, který si v takových nechutnostech přímo libuje.

Rozesílá je žalmista Juriga.

Odkud čerpá?

Z materiálu, který před 20 lety hodnotil psychiatr jako výplody nemocné duše…

Tehdy sám pan Juriga byl pohoršen a domníval se, že byly psány pod vlivem jakési sekty…

Ke mně tehdy měl latentně utilitaristický vztah. Byla jsem totiž štědrá, přispěla jsem na solární střechu v akademii ve Vilémově.

Pomáhal mi dokonce s vydáváním knih jistého hierarchy, které jsem platila, neboť církev „neměla na jejich vydání peníze.“

Investovala jsem veškerý rodinný majetek i peníze za popraveného otce v bláhovém domění, že se mi aspoň částečně vrátí, až se začnou prodávat.

Nevrátily se.

Na vydání knih nebyly peníze, ale stačily k nakoupení domku pro kamaráda z mokré čtvrti Jurigu ve Vilémově…

Lezu s nákupem do 2. poschodí špinavého domu bez výtahu, já – 76letá důchodkyně samoživitelka. Musím často odpočívat a přemýšlím, proč se mnou život tak divně zatočil. Žiji v nejhorší části města mezi cikány a opilými perspektivními bezdomovci…

Zatímco si pan Juriga užívá v perfektně zařízeném domečku se zahradou ve Vilémově, na jehož údržbu si začal brát peníze z pokladny pravoslavné akademie…

S Romanem Jurigou jsem přitom byla téměř v přátelských vztazích. Pár let jsem zdarma dělala chůvu jeho dětem v Brně. Jurigovi mají totiž 2 byty…

Krize přišla až s církevním rozkolem, kdy jsme stanuli na opačných stranách.

Dodnes nesouhlasím s gangsterskými nekřesťanskými způsoby pseudoarchijerejů, kteří jsou Jurigovými chlebodárci. Těm se chtěl zavděčit sprostými útoky na mne, aby dokázal, jak špatná osoba stojí na straně patriarchy Bartoloměje.

Snad ho za to „arcibiskup pošuk“ vysvětí z nebohého žalmisty přímo na biskupa.

V Brně 3.9. 2014 Sestra Jana